Ze života včel

Včelí společenství je bezesporu fascinující podívanou do světa přírody a jejího smyslu pro dokonalost. Včelí společenství je pulzující město plné života, kde má každý svoji nezastupitelnou roli a všichni jsou poháněny jediným cílem – zabezpečit sobě a svým druhům dobré živobytí a rozvoj jejich společenství. Nejrozšířenějším druhem včel jsou včely medonosné, které se dnes vyskytují po celém světě. Jejich chov je předurčen především díky tomu, že mají ze všech druhů největší snůšky medu.

Ve včelím úlu najdeme celou řadu včel, kde má každá svůj specifický úkol. Nejdůležitějším obyvatelem včelího společenství je samozřejmě včelí matka. Včelí matka je samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány a může tak snášet vajíčka. Od dělnic ji rozeznáme na první pohled díky její velikosti, protože je až o polovinu větší, než dělnice. Liší se také tím, že nemá orgán pro sběr pylu a nektaru, nemá pylové košíčky, voskové žlázy ani hltanové žlázy. Zajímavou informací také je, že její žihadlo, které jí slouží nejenom jako obranná zbraň ale také jako kladélko vajíček, nemá s protihráčky, a tudíž, když bodne, může jej opět vytáhnout a neuhyne, tak jako tomu je u dělnic. Protože má matka dost starostí s kladením nových vajíček a tak s obnovou včelstva, musí se o ní dělnice neustále starat a krmit ji. Včelstvo se množí pomocí tzn. rojení. Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě poloviny, které obsahují včely všech věkových kategorií. Se starou matkou tak vylétá část dělnictva i trubců. Ve starém úlu matka zanechá vajíčka s novými matkami, kdy se ta nejsilnější ujme vlády.

Dalším obyvatelem úlu jsou trubci, kteří mají jediný úkol, a to oplodnit matku. Líhnou se z neoplodněných vajíček, které matka klade do tzn. trubčích buněk. Trubci se v úlech vyskytují pouze v letních měsících v počtech do několika tisíců. Na podzim je však dělnice z úlu vyženou, kvůli přerušení snůšky a úspory potravy.

Nejpočetnějším obyvatelem včelího společenství je dělnice, která zabezpečuje většinu činností úlu. Jejich pracovní náplň se postupem času mění a tak je zajímavé sledovat jejich vývoj. Mladé dělnice, které se líhnou po 21 dnech od položení oplodněného vajíčka do buňky, se v prvních dnech svého života stávají čističkami. Jejich úkolem je vyčistit buňku, ve které se vylíhli a připravit ji na další nakladení vajec. Tuto práci zvládnou zpravidla po 4 dnech, a tak se z nich posléze stávají krmičky, které zásobují larvy potravou. Postupně se dělnicím zvyšuje sekreční činnost hltanových žláz, a tak se z nich od 6 dne stávají kojičky, které mají za úkol krmit matku mateří kašičkou. V další fázi vývoje se dělnicím aktivují voskové žlázy a tak se po 12 dnu jejich života stávají stavitelkou včelího díla. Od 18 dne se pak stávají strážkyněmi česna a jejich úkolem je střežení vchodu do úlu. V posledním stádiu života včel, se po 21 dnech od jejich narození stávají létavkami a vyráží do okolí pro sběr potravy. Touto činností se dělnice unavují a opotřebovávají a tak po splnění jejich úkolů hynou. V době největší snůšky, kdy je práce nejintenzivnější, hynou dělnice po 30 až 40 dnech. Mimo období snůšky však mohou žít i několik měsíců.

Původ včely medonosné

První blanokřídlý hmyz se na zemi objevil před více než 200 miliony let. Včely jako druh se vyvinuly asi před 80 milióny let. Jejich předkové byly podobní vosám, postupně opustili masitou stravu a stali se býložravci. Podobné chování můžeme dodnes vidět i u některých druhů vos. I když většina z nich preferuje masitou stravu, např. vosy druhu Masarinae se živí výhradně pylem a nektarem. Tak jak se včely postupně orientovali na sběr nektaru a pylu, prošli výraznou evolucí. Jejich tělo pokryly chloupky, prodloužil se jim sosáček, vyvinuly se pylové kartáčky a košíčky ke sběru pylu a medný váček pro přenos nektaru.  Postupem času se u některých druhů objevila také schopnost tvorby vosku za pomoci voskových žláz. Postupem času vznikla široká paleta druhů a poddruhů včel, od samotářských včel, přes bezžihadlové, čmeláky až po včely žijící ve společenstvu, které jim mělo zaručit úspěšné přečkání zimy.

Pro vývoj včel, tak jak je známe dnes, byla důležitá poslední doba ledová, která byla před půl milionem let. V té době pokrýval většinu Evropy ledovec, který donutil včely přesídlit do jižních oblastí Evropy kolem Středozemního moře. Při ústupu ledovce se opět rozšiřovali zpět na svá původní území. Všechny evropské druhy včel tak odvozují svůj původ od těchto jižních včel.

Pokud se chceme podívat na zařazení včel v zoologickém systému, pak dojdeme k následovnému zjištění:

  • Kmen: Členovci (Arthropoda)
  • Podkmen: Vzdušnícovci (Tracheata)
  • Třída: Hmyz (Insecta)
  • Podtřída: Křídlatí (Pterygota)
  • Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera)
  • Podřád: Štíhlopasí (Apocrita)
  • Čeleď: Včelovití (Apidae)
  • Rod: Včela (Apis)
  • Druh: Včela medonosná (Apis Mellifica)