Včelařské potřeby, produkty a včelí úly

Příprava oddělků a kontrola rojové nálady

Jaro a začátek léta přinášejí rychlý rozvoj včelstev, první významné snůšky i zvýšené riziko rojení. Pro včelaře je to zároveň vhodné období k přípravě oddělků a chovu matek. Promyšleným uspořádáním plodiště lze vytvořit podmínky pro další kladení matky a současně si připravit plodové plásty pro pozdější rozdělení do oddělků. Úspěch však závisí nejen na síle včelstva, ale také na počasí, snůšce a správném načasování jednotlivých zásahů.

Nejprve zhodnoťte sílu včelstva a průběh snůšky

Před přípravou oddělků posuďte množství včel, rozsah plodování, stav zásob a prostor dostupný pro kladení. Vhodným dárcem plodu je zdravé, silné včelstvo, které odběr části plodových plástů zvládne bez nepřiměřeného oslabení. Samotný počet nasazených nástavků přitom nestačí. Rozhodující je jejich skutečné obsazení včelami a množství plodu.

Kraňská včelstva mohou na příznivé jarní podmínky reagovat velmi rychlým rozvojem. Dobře vystavěné mezistěny, souvisle zakladené plásty a přibývající zavíčkovaný plod ukazují na rostoucí sílu. Kvalitu matky však nelze hodnotit jen podle jedné prohlídky nebo množství plodu. Důležité jsou také mírnost, zdravotní stav, rojivost a dlouhodobé výsledky v konkrétních podmínkách stanoviště.

Při ochlazení a přerušení snůšky se může stavba mezistěn výrazně zpomalit nebo úplně zastavit. Nedostavěná mezistěna proto nemusí znamenat problém s matkou. V takové situaci mají pro okamžité rozšíření prostoru ke kladení větší význam vhodné vystavěné souše.

Naklápěcí kontrola pomůže rychle odhalit podezření na rojení

U včelstva s plodištěm ve více nástavcích lze využít rychlou naklápěcí kontrolu. Po odložení medníkových nástavků a mateří mřížky opatrně uvolněte spoj mezi plodištními nástavky a horní nástavek naklopte. Získáte tak pohled na spodní části plástů, kde včely často zakládají rojové matečníky. Při manipulaci dbejte na stabilitu nástavku a bezpečné podepření jeho hmotnosti.

Rozlišujte prázdné mateří misky, misky s vajíčkem a rozestavěné matečníky s larvou v mateří kašičce. Samotné prázdné misky ještě nejsou důkazem rozvinuté rojové nálady. Naopak matečníky s larvami nebo již zavíčkované matečníky vyžadují důkladnější posouzení celého včelstva.

Naklápěcí metoda slouží pouze jako orientační kontrola. Pokud na spodních okrajích plástů matečníky nenajdete, neznamená to jistotu, že se včelstvo nechystá rojit. Matečníky mohou být i na jiných místech. Při podezření na rojovou náladu proto prohlédněte jednotlivé plodové plásty.

Při nálezu rojových matečníků nestačí jen přidat prostor

Jestliže je rojová nálada již rozvinutá, samotné rozšíření úlu nebo opakované vylamování matečníků nemusí problém vyřešit. Podle stavu včelstva lze zvolit například oddělek se starou matkou nebo vhodně provedený přeléták. Každý postup však vyžaduje jasný plán, kde zůstane matka, plod, létavky a jak bude zajištěno další vedení obou vzniklých částí.

Před odstraněním matečníků vždy ověřte přítomnost a stav matky. U včelstva, které už vyrojilo nebo o matku přišlo, by bezmyšlenkovité odstranění všech matečníků mohlo znemožnit přirozenou obnovu matky. Přípravu plástů pro plánované oddělky proto nezaměňujte za spolehlivý zásah proti již probíhajícímu rojení.

Vyhledejte matku a roztřiďte plásty

Při rozebírání plodiště postupujte systematicky. Rozlišujte plásty se zásobami a pylem, otevřeným plodem, zavíčkovaným plodem a plodem těsně před líhnutím. Zvlášť si připravte souše a mezistěny, které využijete při novém uspořádání úlu. Plodové plásty ponechávejte mimo úl jen nezbytně dlouho a chraňte je před větrem a prochladnutím.

Nalezenou matku lze po dobu manipulace krátce zajistit ve vhodné výchytce. Omezíte tím riziko, že přejde do jiného nástavku nebo ji při přesouvání plástů nechtěně přimáčknete. S výchytkou zacházejte opatrně, nenechávejte ji na slunci a matku po dokončení přípravy bez zbytečného prodlení vraťte do plodiště.

Pod mateří mřížkou ponechte dostatek prostoru ke kladení

Základem přípravy je oddělení prostoru s matkou od plástů určených pro budoucí oddělky. Do spodního plodištního prostoru umístěte přiměřené množství zásobních a pylových plástů, část otevřeného plodu a dostatek vhodných souší. Stavební rámek lze zařadit poblíž okraje plodového tělesa podle používané metodiky. Mezistěny přidávejte s ohledem na sílu včelstva a jeho ochotu stavět.

Matku vypusťte zpět do připraveného plodiště a nad něj položte mateří mřížku. Smyslem není matku co nejvíce stísnit, ale zajistit, aby nový plod přibýval pouze ve vymezené části úlu. Jeden nástavek nemusí stačit u každé rámkové míry ani u každého včelstva. Zejména u nízkých nástavků přizpůsobte velikost plodiště skutečným potřebám matky.

Dostatek volných buněk ke kladení a prostoru pro ukládání nektaru pomáhá omezovat podmínky podporující rojení. Nejde však o záruku, že rojová nálada nevznikne. Pravidelné kontroly zůstávají nezbytné.

Převěšením plodu připravíte materiál pro oddělky

Nad mateří mřížku přesuňte především plásty se zavíčkovaným a líhnoucím se plodem. Uspořádejte je tak, aby je včely dobře obsedaly a dokázaly udržet potřebnou teplotu. Za chladného počasí plod zbytečně neroztahujte do velkého prostoru ani jej neoddělujte od zbytku plodového tělesa prázdným nástavkem.

Matka se nad správně nasazenou mřížku nedostane, takže zde nepřibývají další vajíčka. Přítomný plod postupně stárne a líhne se. Včelař tak získává přehledně připravené plodové plásty a mladé včely, které může později využít při tvorbě oddělků nebo oplozovacích oddělků.

Dodržte časový odstup a zkontrolujte nouzové matečníky

Pokud nad mřížku převěsíte také vajíčka nebo mladé larvy, nelze takové plásty hned považovat za materiál bez možnosti nouzového odchovu matky. Vajíčko se přibližně po třech dnech mění v larvu a dělničí plod bývá zavíčkován kolem devátého dne od nakladení. Přibližně devět dní po spolehlivém oddělení matky by proto nad mřížkou již neměl zůstávat mladý plod vhodný k založení nových nouzových matečníků.

Během této doby však včely mohou nad mřížkou matečníky založit, přestože matka zůstává dole. Před použitím plástů proto pečlivě prohlédněte jejich plochy i okraje a odstraňte případné nežádoucí matečníky, pokud plánujete přidat matečník z vlastního chovu nebo vybranou matku. Současně ověřte, že se nad mřížkou neobjevila nová vajíčka.

Termín odběru přizpůsobte stáří převěšeného plodu. Ne všechen zavíčkovaný plod se začne líhnout během několika následujících dnů. Pro oddělky je zvlášť cenný plod těsně před líhnutím, který brzy posílí jejich populaci mladých včel.

Při zakládání oddělků myslete na včely, zásoby i přidání matky

Připravené plásty rozdělte podle požadované síly oddělků a velikosti použitého úlového prostoru. Vedle plodu potřebuje oddělek dostatek včel, zásoby potravy a přiměřený prostor, který bezpečně obsedne. Počítejte také s návratem části létavek do původního úlu, pokud nové oddělky ponecháváte na stejném stanovišti.

Do oplozovacích oddělků, například v úlu rozděleném pomocí čtyřdna, lze přidávat zralé chovné matečníky. Jinou možností je přidání již kladoucí matky odpovídajícím postupem. Nepřítomnost mladého plodu usnadňuje kontrolu nad původem budoucí matky, sama o sobě ale nezaručuje přijetí přidávané matky nebo matečníku.

U kombinovaných rámkových měr postup upravte

Převěšování plodu je nejsnazší v nástavkových úlech se stejnou rámkovou mírou v plodišti i medníku, například u odpovídajících sestav Zander, Langstroth, Optimal nebo 39 × 24 cm. V systémech s vysokým plodištěm a nízkými medníky, typicky u Dadantu, nelze vysoký plodový rámek jednoduše vložit do nízkého nástavku.

Pokud při přechodném uspořádání zůstává nad mřížkou nástavek s původním plodem, sledujte jeho postupné dolíhnutí. Nepřítomnost čerstvých vajíček nahoře a současný nález vajíček dole podporují závěr, že matka klade ve spodním plodišti. Nástavek lze po uvolnění využít jiným způsobem nebo vhodné plásty odebrat pro oddělek. Při přesunech mezi včelstvy vždy zohledněte zdravotní stav.

Rozlišujte zimní zásoby a nově přinášený nektar

Při jarní prohlídce věnujte pozornost také původu zásob. Plásty se zbytky zimního krmení nepatří mezi plásty určené k vytáčení konzumního medu. Jejich obsah lze podle potřeby využít jako zásobu pro oddělky, pokud pocházejí ze zdravého včelstva.

Jarní snůška může výrazně změnit vůni otevřeného úlu. Také nektar z hlohu může mít osobité aroma, které se během zrání medu proměňuje. Samotná vůně však nestačí k bezpečnému určení botanického původu medu. Pro práci ve včelstvu je podstatnější sledovat přínos sladiny a včas zajistit prostor, aby včely nezanášely nektarem buňky potřebné pro kladení.

Chov matek přizpůsobte počasí

Proměnlivé jarní počasí ovlivňuje nejen stavbu díla a snůšku, ale i možnost bezpečně provádět prohlídky. Pracujte pokud možno za teplého, klidného počasí a při příchodu deště nebo výrazného ochlazení úl zavřete. Dlouhé rozebírání plodiště v chladu může ohrozit zejména slabší včelstva a malé oddělky.

U mladých neoplozených matek je zásadní vhodné období pro snubní lety. Aktivita trubců za chladnějšího dne ještě neznamená dobré podmínky pro páření. Příznivé bývá teplé, slunečné počasí s malým větrem, často kolem 20 °C a výše. Nejde však o pevnou hranici: výsledek ovlivňují i další podmínky, dostupnost trubců a délka nepříznivého období.

Dobrá příprava usnadní následnou tvorbu oddělků

Promyšlené rozdělení plodu nad a pod mateří mřížku umožňuje ponechat matku v kladení a připravit si vhodné plásty pro plánované oddělky. Největší přínos spočívá v přehlednosti, správném načasování a menším množství zbytečné manipulace při samotném odběru. Metoda však nenahrazuje kontrolu rojové nálady ani průběžné hodnocení síly, zásob a zdravotního stavu včelstva. Právě spojení znalosti vývoje plodu s pozorným sledováním snůšky a počasí rozhoduje o jejím úspěchu.

Inspirováno videem Tomáše Märze.

Plnění oplodňáčků, značení a výběr kvalitních panušek

Chov včelích matek patří k nejnáročnějším činnostem ve včelařství. Úspěch závisí na dobré přípravě, znalosti vývoje matky a přesném dodržování termínů. Důležitou roli hraje také osazení oplodňáčků, přijetí mladých matek a jejich následné hodnocení. Právě v těchto krocích se rozhoduje o tom, kolik matek se úspěšně spáří, rozklade a později uplatní ve včelstvech.

Chovatelský kalendář se počasí nepřizpůsobí

Chladné jarní dny dokážou práci na včelnici výrazně zkomplikovat. Při teplotě kolem 9 °C, větru a přeháňkách včely létají jen omezeně. Vývoj matek však pokračuje bez ohledu na venkovní podmínky, a proto nelze potřebné zásahy libovolně odkládat.

Blíží-li se líhnutí, musí být připravené oplodňáčky i způsob zužitkování matek. Nezajištěné matečníky v chovném včelstvu může první vylíhlá matka zničit. Také v líhni je nutné jednotlivé matky oddělit, aby se po vylíhnutí nedostaly do vzájemného kontaktu. Za chladného počasí je přitom potřeba pracovat svižně a chránit matečníky i mladé matky před prochladnutím.

Přidávání čerstvě vylíhlých panušek

Čerstvě vylíhlá neoplozená matka, označovaná jako panuška, má jiný feromonový profil než starší nebo již kladoucí matka. Toho lze za vhodných podmínek využít při přidávání do nově vytvořeného včelího společenství. Není však přesné považovat mladou panušku za zcela bezpachou nebo předpokládat, že ji včely vždy bez výhrad přijmou.

Velmi mladou panušku lze v některých chovatelských postupech přidat přímo do připraveného oplodňáčku, úlku Mini Plus či osiřelého oddělku. O výsledku rozhoduje zejména stáří a složení včel, délka osiření a nepřítomnost jiné matky nebo konkurenčních matečníků. Přímé přidání proto není univerzální náhradou přidávací klícky a vyžaduje zkušenost s konkrétním postupem.

Příprava a plnění oplodňáčků

Malé oplodňáčky, například Apidea, umožňují chov matek s poměrně malou spotřebou včel. Jejich osazení ale musí odpovídat velikosti prostoru a použitému systému. Nedostatek včel zhoršuje udržování teploty, zatímco přeplnění může způsobit potíže s větráním a přehříváním. Předem je třeba připravit také krmivo a vybavení pro stavbu díla.

Pro plnění se využívají smetené včely, pokud možno s dostatečným zastoupením mladých dělnic. Při jejich odběru je zásadní ověřit, že mezi nimi nezůstala matka z původního včelstva. Oplodňáček má vytvořit nové, samostatně fungující společenství kolem přidané panušky.

Narkotizace a následné věznění včel

Jednou z používaných variant je plnění oplodňáčků dočasně narkotizovanými včelami. Smyslem tohoto postupu je usnadnit manipulaci a podpořit vytvoření nového společenství. Narkotizaci však nelze chápat jako spolehlivé vymazání paměti na původní úl. Její účinky i rizika závisejí na použité metodě a nesprávné provedení může včely poškodit.

Při této variantě se k osazeným včelám přidává panuška a následuje období věznění. Oplodňáčky se obvykle ponechávají přibližně dva dny v temnu a mírném chladu, s dostatkem krmiva a zajištěným větráním. Během této doby se včely sdružují kolem matky a za vhodných podmínek začínají stavět dílo. Chladné uložení nesmí znamenat prochladnutí malého včelího společenství.

Na oplozovací stanoviště lze oplodňáčky převézt třetí den večer. Konkrétní délku věznění i okamžik otevření česínek je nutné přizpůsobit počasí, kondici včel a používané metodice. Samotné věznění nenahrazuje správnou přípravu oplodňáčku.

Matečník, nebo již vylíhlá matka?

Do oplodňáčku lze přidat také zralý matečník. Rozhodující je jeho vývojové stadium a schopnost osazených včel zajistit odpovídající teplotu. Nezavíčkované matečníky ani matečníky s delší dobou do líhnutí nejsou pro čerstvě osazený malý oplodňáček vhodnou volbou, zejména pokud se včely ještě nesemkly a spolehlivě nehřejí.

Zralý matečník těsně před líhnutím představuje menší nároky na další péči, ani jeho přidání však není zcela bez rizika. Stále potřebuje šetrnou manipulaci, ochranu před prochladnutím a správné umístění mezi včely. Výhodou přidávání již vylíhlých panušek je možnost zkontrolovat každou matku ještě před osazením oplodňáčku.

Jak posoudit kvalitu mladé matky

První kontrola se zaměřuje na celkovou stavbu těla, pohyblivost a případná poškození. Matka by měla mít neporušená křídla, funkční končetiny a neměla by vykazovat zjevné vývojové vady. Takové nedostatky mohou ohrozit její páření i pozdější působení ve včelstvu.

Při posuzování tělesných proporcí je užitečné sledovat zejména robustnost hrudi. Velikost zadečku čerstvě vylíhlé panušky sama o sobě mnoho neříká, protože se jeho vzhled mění s dozráváním matky a zahájením kladení. Ani mohutná hruď však není samostatnou zárukou budoucí výkonnosti.

Doplňkovým ukazatelem může být hmotnost. Hranici 220 mg lze použít jako konkrétní chovatelské výběrové kritérium, nikoli jako všeobecně platnou mez kvality. Výsledek vážení ovlivňuje genetický původ, stáří matky i okamžik měření. Výrazně drobná matka může upozorňovat na nedostatečnou výživu během vývoje nebo použití příliš staré larvy při přelarvování, samotná hmotnost ale její budoucí výkon spolehlivě neurčuje.

Značení před pářením jako chovatelský pokus

Označenou matku lze v oplodňáčku snadněji vyhledat a evidovat. Mezi včelaři se však diskutuje, zda výrazná značka na hrudi nemůže při snubních letech zvyšovat její nápadnost pro hmyzožravé ptáky. Jde o předpoklad, který nelze bez odpovídajících údajů považovat za prokázaný.

Jednoduchý srovnávací pokus může spočívat v rozdělení série na dvě skupiny: například pět panušek označit bílou opalitkou a dalších pět ponechat bez označení. U obou skupin se následně sleduje návrat ze snubních letů a zahájení kladení. Pro smysluplnější vyhodnocení je vhodné srovnání opakovat během sezóny a zachovat co nejpodobnější podmínky.

Malý počet matek poskytne spíše orientační poznatek než spolehlivý důkaz. Ztráty mohou souviset také s počasím, orientací na stanovišti, kondicí matek nebo provedením značení. Případný rozdíl mezi skupinami proto nelze automaticky připsat barvě opalitky.

Konečné hodnocení přichází po rozkladení

Úspěšné přijetí panušky je pouze jednou částí chovu. Následuje období páření a kontrola, zda matka začala klást. Teprve potom lze posuzovat souvislost plodu a další projevy její kvality. Pečlivá příprava oplodňáčků, šetrná manipulace a průběžná evidence pomáhají omezit ztráty a vybírat matky, které mají dobré předpoklady pro další využití ve včelstvech.

Inspirováno videem Tomáše Märze.

Pin test: jak ověřit hygienické chování včelstva

Schopnost včel rychle rozpoznat a odstranit poškozený nebo odumřelý plod patří mezi důležité vlastnosti sledované při výběru včelstev do chovu. Jednou z jednoduchých metod jejího hodnocení je pin test. Spočívá v usmrcení přesně vymezeného počtu zavíčkovaných kukel propíchnutím a následném sledování, jak rychle včely zasažené buňky vyčistí.

Co pin test vypovídá o včelstvu

Pin test hodnotí hygienické chování, kterému se ve včelařské praxi říká také čisticí pud. Včely při něm rozpoznávají změny v plodu, odvíčkovávají příslušné buňky a odstraňují jejich obsah. Rychlost a důslednost tohoto procesu mohou včelaři pomoci při výběru plemenných včelstev a matek pro další chov.

Hygienické chování se může podílet na omezování některých onemocnění plodu, například zvápenatění, moru nebo hniloby včelího plodu. Samotný dobrý výsledek testu však nezaručuje odolnost vůči těmto nemocem a nenahrazuje kontrolu zdravotního stavu ani potřebná veterinární opatření.

Důležité je také rozlišovat obecné hygienické chování od VSH, tedy hygienického chování zaměřeného na plod napadený kleštíkem včelím. Rychlé odstranění mechanicky usmrceného plodu není samo o sobě důkazem vysoké úrovně VSH, odolnosti vůči varroóze ani odolnosti vůči virovým onemocněním.

Výběr vhodného plástu a stáří plodu

Pro test vyberte plást se souvislou plochou zavíčkovaného dělničího plodu. Pokud jsou v testovaném místě prázdné buňky, je nutné je při stanovení počtu skutečně ošetřených buněk zohlednit. Ucelená plocha bez mezer proto usnadňuje práci i následné vyhodnocení.

Vhodný je plod ve stadiu kukel s dosud nepigmentovanýma, takzvaně bílýma očima. Vývojové stadium lze ověřit opatrným otevřením jedné buňky mimo vlastní testovací plochu. Plod těsně před líhnutím je méně vhodný, protože se obtížněji propichuje a přirozené líhnutí by mohlo zkreslit výsledek.

Příprava testovací plochy

Z vybraného plástu šetrně odstraňte včely a pomocí šablony vymezte 100 zavíčkovaných buněk. Šablona musí odpovídat skutečné velikosti a uspořádání buněk na plástu. Při testování většího počtu včelstev používejte stejnou metodiku, aby byly výsledky co nejlépe porovnatelné.

Výhodou testu se 100 buňkami je snadný přepočet výsledku na procenta. Pokud včely zcela vyčistí například 85 ošetřených buněk, odpovídá to 85% odstranění plodu v daném časovém intervalu.

Propíchnutí plodu a označení rámku

Každou vybranou buňku propíchněte přes víčko tak, aby došlo k usmrcení kukly. Použít lze entomologický špendlík nebo vhodnou jemnou jehlu. Délku vpichu je třeba přizpůsobit hloubce buňky: nástroj má zasáhnout plod, ale neměl by prorazit voskové dno a poškodit plod na druhé straně plástu.

U vhodně zvolené jehly může plastový konus sloužit jako doraz. Nelze však předpokládat, že každá jehla k inzulínové stříkačce má pro tento účel správnou délku. Před zahájením testu proto ověřte, zda zvolený nástroj umožňuje dostatečný a zároveň kontrolovaný vpich. Ruční ošetření 100 buněk obvykle zabere několik minut.

Testovací plochu jednoznačně označte, abyste při kontrole hodnotili stejné buňky. Na horní loučce rámku si vyznačte také stranu, na které byl test proveden. Zapište si označení včelstva, počet ošetřených buněk a přesný čas zahájení. Plást poté vraťte na původní místo v plodovém tělese.

Kdy provádět kontrolu a co počítat

První odečet lze provést po 6 až 8 hodinách, další například po 12 a 24 hodinách. Pokud test založíte ve 20 hodin večer, kontrola v 8 hodin ráno představuje dvanáctihodinový interval. Při porovnávání včelstev je podstatné dodržovat stejné časy odečtů.

Při kontrole rozlišujte mezi buňkami pouze odvíčkovanými, částečně vyčištěnými a zcela vyprázdněnými. Za dokončené odstranění plodu počítejte až úplné vyčištění buňky. Pouhé otevření víčka ještě neznamená, že včelstvo celý hygienický proces dokončilo.

Jak interpretovat výsledky pin testu

Úplné vyčištění testovací plochy přibližně do 8 hodin může ukazovat na velmi výrazný čisticí pud. Odstranění plodu do 12 hodin rovněž svědčí o rychlé hygienické reakci. Tyto intervaly je však vhodné chápat jako orientační vodítko, nikoli jako univerzální hranice platné pro každý způsob provedení testu.

Pokud ani po 24 hodinách není testovací plocha zcela vyčištěná, včelstvo v daném testu vykázalo pomalejší reakci. Při cíleném výběru na hygienické chování proto mohou dostat přednost včelstva s lepšími výsledky. O vyřazení z dalšího množení ale není vhodné rozhodovat pouze podle jediného měření.

Výsledek ovlivňuje mimo jiné síla a kondice včelstva, stáří testovaného plodu, snůškové podmínky i vlastní provedení testu. Pro chovatelské rozhodování je proto vhodné zkoušku opakovat a hodnotit ji společně s dalšími vlastnostmi, jako jsou zdravotní stav, mírnost, rojivost nebo užitkovost.

Razítka s hroty pro rychlejší práci

Při testování většího počtu včelstev lze ruční propichování nahradit nástrojem s pevně osazenými hroty. Používají se například razítka pro 50 nebo 100 buněk. Jejich výhodou je rychlost, podmínkou však zůstává správné rozložení hrotů a kontrolovaná hloubka vpichu.

Menší testovací plocha může posloužit k orientačnímu předvýběru. Nadějná včelstva je následně vhodné prověřit podrobněji a opakovaně. Výsledky získané různými nástroji nebo na různě velkých plochách nelze bez dalšího považovat za přímo srovnatelné.

Testování pomocí tekutého dusíku

Další možností je usmrcení vymezené plochy plodu zmrazením pomocí tekutého dusíku. Na rozdíl od pin testu při něm nedochází k propichování víček. Včely tak reagují na odumřelý plod bez stejného mechanického podnětu, jaký vytváří vpich jehlou.

Pro běžnou včelařskou praxi představují omezení především dostupnost tekutého dusíku, potřeba vhodné skladovací nádoby a nároky na bezpečnou manipulaci. Jde proto o metodu vyžadující odpovídající vybavení a zkušenosti.

Chemické podněty jako další směr vývoje

Zkoumají se také postupy využívající látky, které napodobují pachové signály poškozeného nebo odumřelého plodu. Jejich cílem je vyvolat hygienickou reakci bez ručního propichování jednotlivých buněk. Pro praktické využití je však zásadní ověřená účinnost, bezpečnost a jednotný způsob aplikace.

Chemické testování zatím nelze obecně považovat za plnohodnotnou náhradu zavedených metod. Pin test zůstává dostupným nástrojem, který při pečlivém provedení a správné interpretaci pomáhá včelaři vybírat včelstva s výraznějším hygienickým chováním.

Inspirováno videem Tomáše Märze.

Chov matek v systému Nicot

Systém Nicot umožňuje chov včelích matek bez ručního přelarvování. Vybraná matka klade vajíčka přímo do plastových misek, které lze později i s mladými larvičkami využít pro založení chovné série. Důležitým krokem je její bezpečný odchyt a vložení do chovné kazety. Úspěch však nezávisí jen na šetrné manipulaci, ale také na počasí, kondici včelstva a správném načasování jednotlivých úkonů.

Termín chovu přizpůsobte počasí a včelstvu

Při chovu matek se nelze řídit pouze kalendářem. Výrazné ochlazení, kolísání teplot nebo vytrvalé deště mohou plánované vložení matky do kazety posunout třeba o týden. Za nepříznivých podmínek je lepší zásah odložit než včelstvo dlouze rozebírat a matku zbytečně zatěžovat.

Po deštích přitom může přijít vydatná snůška i během chladnějšího období. Čerstvou sladinu tak můžete v plástech najít i při teplotě kolem 13 °C. Samotný přínos zásob ale není důvodem k dlouhé prohlídce za studeného větru. Vždy posuzujte současně počasí i aktuální stav včelstva.

Prohlídka včelstva a výběr plemenné matky

Než začnete matku vyhledávat, zkontrolujte prostorové podmínky v úlu a případnou přítomnost rojových matečníků. Včelstvo bez projevů rojové nálady a s dostatkem místa představuje vhodnější výchozí podmínky pro plánovaný postup. Pokud se již připravuje k rojení, je potřeba nejprve vyřešit jeho stav.

Stejně důležitá je volba matky, od které budete odchovávat potomstvo. Přednost mají matky z dlouhodobě mírných včelstev, jejichž dělnice při prohlídce klidně sedí na plástech. Chování včelstva má genetickou složku, a proto se nevyplácí pokračovat v chovu od matek, jejichž potomstvo vykazuje výraznou bodavost nebo neklid.

Samotné označení Elgon či Buckfast požadované vlastnosti nezaručuje. Rozhodující je konkrétní matka a její potomstvo. I dvě sesterské matky od stejného chovatele mohou dát vzniknout včelstvům s velmi odlišným chováním.

Vložení matky do kazety Nicot krok za krokem

1. Připravte a zajistěte kazetu

Chovnou kazetu upevněte do připraveného rámku, například formátu Langstroth 2/3. Před manipulací s matkou ověřte, že kazeta pevně drží a všechny kryty správně dosedají. Pokud je v rámku usazena příliš natěsno a sestava pruží, může kryt odskočit. Následkem by mohl být únik matky během jejího vkládání.

2. Vyhledejte a šetrně odchyťte matku

Plásty prohlížejte klidně a bez prudkých pohybů. Za chladnějšího počasí bývají včely více semknuté, takže nalezení matky může trvat déle. Jakmile ji objevíte, opatrně ji odchyťte plastovou výchytkou. Při jejím zavírání dávejte pozor, abyste matku nepřiskřípli.

3. Vpusťte matku dovnitř a vraťte rámek

Matku přesuňte vkládacím otvorem do prostoru s plastovými miskami a otvor ihned uzavřete zátkou. Ještě jednou zkontrolujte zajištění kazety. Rámek následně opatrně vraťte do včelstva, aniž byste mačkali dělnice mezi rámky nebo jednotlivými částmi sestavy.

Kontrola po 24 hodinách a uvolnění matky

Kontrolu zakladení naplánujte na následující den, tedy po 24 hodinách. Pokud matku vložíte do kazety v 17:00, zkontrolujte ji přibližně ve stejnou dobu dalšího dne. Následující postup se odvíjí od toho, zda do misek nakladla vajíčka.

Pokud jsou v miskách vajíčka, matku vypusťte zpět do včelstva. Kazetu ponechte v úlu ještě přibližně tři dny, během nichž se z vajíček vylíhnou mladé larvičky. Pro navazující chovnou sérii vybírejte nejmladší larvičky, přibližně do jednoho dne od vylíhnutí. Rozhodující je jejich skutečné stáří, nikoli pouze čas uplynulý od vložení matky.

Pokud matka misky nezakladla, rovněž ji uvolněte. Nenechávejte ji zbytečně uzavřenou jen v naději, že později začne klást. Další pokus můžete připravit s jinou vhodnou plemennou matkou.

Při vypouštění nespoléhejte pouze na vytažení zátky. Matka nemusí výstup z kazety hned najít. Odchod lze usnadnit opatrným pootevřením přední mřížky. Vždy se přesvědčte, že skutečně opustila kazetu a vrátila se na plásty.

Přijetí plastových misek není samozřejmostí

Výhodou systému Nicot je získání většího množství mladých larviček s malým věkovým rozptylem. To usnadňuje přípravu chovných sérií pro vložení do startéru. Úspěch však závisí také na tom, jak ochotně matka a dělnice plastovou kazetu přijmou.

Ani pečlivá příprava nezaručuje, že všechna nakladená vajíčka v miskách zůstanou. Včely je mohou odstranit a misky vyčistit. Proměnlivá bývá také ochota samotné matky klást do kazety: v jedné sezoně ji může odmítat, zatímco v následujícím roce ji zaklade bez potíží.

Nicot tedy odstraňuje potřebu ručního přelarvování, nikoli potřebu pozorného vedení chovu. Základem zůstává kvalitní plemenná matka, šetrná manipulace, kontrola ve správný čas a trpělivost při práci s přirozeným chováním včelstva.

Inspirováno videem Tomáše Märze.

Moderní zpracování medu: čerpání, čeření a ohřev

Vytočením medu práce včelaře nekončí. Zejména při větším počtu včelstev je potřeba zajistit plynulý přesun medu, oddělení voskových nečistot a vhodné podmínky pro další zpracování. Dobře navržená vytáčecí linka šetří čas, omezuje ruční manipulaci a pomáhá chránit kvalitu medu. Jakou úlohu v ní mají čerpadla, temperované potrubí, čeřiče a zařízení označovaná jako megatermy?

Medárna v praxi: od odvíčkování plástů po zpracování vosku

Dobře uspořádaná medárna usnadňuje medobraní, šetří práci a pomáhá zachovat kvalitu medu i včelího díla. Nezáleží přitom pouze na velikosti medometu nebo míře automatizace. Důležitá je návaznost jednotlivých úkonů, šetrné zacházení s plásty, čistota prostředí a vhodné skladovací podmínky. Stejné zásady platí pro menšího včelaře i pro provoz s větším počtem včelstev.