Chov včelích matek patří k nejnáročnějším činnostem ve včelařství. Úspěch závisí na dobré přípravě, znalosti vývoje matky a přesném dodržování termínů. Důležitou roli hraje také osazení oplodňáčků, přijetí mladých matek a jejich následné hodnocení. Právě v těchto krocích se rozhoduje o tom, kolik matek se úspěšně spáří, rozklade a později uplatní ve včelstvech.
Chovatelský kalendář se počasí nepřizpůsobí
Chladné jarní dny dokážou práci na včelnici výrazně zkomplikovat. Při teplotě kolem 9 °C, větru a přeháňkách včely létají jen omezeně. Vývoj matek však pokračuje bez ohledu na venkovní podmínky, a proto nelze potřebné zásahy libovolně odkládat.
Blíží-li se líhnutí, musí být připravené oplodňáčky i způsob zužitkování matek. Nezajištěné matečníky v chovném včelstvu může první vylíhlá matka zničit. Také v líhni je nutné jednotlivé matky oddělit, aby se po vylíhnutí nedostaly do vzájemného kontaktu. Za chladného počasí je přitom potřeba pracovat svižně a chránit matečníky i mladé matky před prochladnutím.
Přidávání čerstvě vylíhlých panušek
Čerstvě vylíhlá neoplozená matka, označovaná jako panuška, má jiný feromonový profil než starší nebo již kladoucí matka. Toho lze za vhodných podmínek využít při přidávání do nově vytvořeného včelího společenství. Není však přesné považovat mladou panušku za zcela bezpachou nebo předpokládat, že ji včely vždy bez výhrad přijmou.
Velmi mladou panušku lze v některých chovatelských postupech přidat přímo do připraveného oplodňáčku, úlku Mini Plus či osiřelého oddělku. O výsledku rozhoduje zejména stáří a složení včel, délka osiření a nepřítomnost jiné matky nebo konkurenčních matečníků. Přímé přidání proto není univerzální náhradou přidávací klícky a vyžaduje zkušenost s konkrétním postupem.
Příprava a plnění oplodňáčků
Malé oplodňáčky, například Apidea, umožňují chov matek s poměrně malou spotřebou včel. Jejich osazení ale musí odpovídat velikosti prostoru a použitému systému. Nedostatek včel zhoršuje udržování teploty, zatímco přeplnění může způsobit potíže s větráním a přehříváním. Předem je třeba připravit také krmivo a vybavení pro stavbu díla.
Pro plnění se využívají smetené včely, pokud možno s dostatečným zastoupením mladých dělnic. Při jejich odběru je zásadní ověřit, že mezi nimi nezůstala matka z původního včelstva. Oplodňáček má vytvořit nové, samostatně fungující společenství kolem přidané panušky.
Narkotizace a následné věznění včel
Jednou z používaných variant je plnění oplodňáčků dočasně narkotizovanými včelami. Smyslem tohoto postupu je usnadnit manipulaci a podpořit vytvoření nového společenství. Narkotizaci však nelze chápat jako spolehlivé vymazání paměti na původní úl. Její účinky i rizika závisejí na použité metodě a nesprávné provedení může včely poškodit.
Při této variantě se k osazeným včelám přidává panuška a následuje období věznění. Oplodňáčky se obvykle ponechávají přibližně dva dny v temnu a mírném chladu, s dostatkem krmiva a zajištěným větráním. Během této doby se včely sdružují kolem matky a za vhodných podmínek začínají stavět dílo. Chladné uložení nesmí znamenat prochladnutí malého včelího společenství.
Na oplozovací stanoviště lze oplodňáčky převézt třetí den večer. Konkrétní délku věznění i okamžik otevření česínek je nutné přizpůsobit počasí, kondici včel a používané metodice. Samotné věznění nenahrazuje správnou přípravu oplodňáčku.
Matečník, nebo již vylíhlá matka?
Do oplodňáčku lze přidat také zralý matečník. Rozhodující je jeho vývojové stadium a schopnost osazených včel zajistit odpovídající teplotu. Nezavíčkované matečníky ani matečníky s delší dobou do líhnutí nejsou pro čerstvě osazený malý oplodňáček vhodnou volbou, zejména pokud se včely ještě nesemkly a spolehlivě nehřejí.
Zralý matečník těsně před líhnutím představuje menší nároky na další péči, ani jeho přidání však není zcela bez rizika. Stále potřebuje šetrnou manipulaci, ochranu před prochladnutím a správné umístění mezi včely. Výhodou přidávání již vylíhlých panušek je možnost zkontrolovat každou matku ještě před osazením oplodňáčku.
Jak posoudit kvalitu mladé matky
První kontrola se zaměřuje na celkovou stavbu těla, pohyblivost a případná poškození. Matka by měla mít neporušená křídla, funkční končetiny a neměla by vykazovat zjevné vývojové vady. Takové nedostatky mohou ohrozit její páření i pozdější působení ve včelstvu.
Při posuzování tělesných proporcí je užitečné sledovat zejména robustnost hrudi. Velikost zadečku čerstvě vylíhlé panušky sama o sobě mnoho neříká, protože se jeho vzhled mění s dozráváním matky a zahájením kladení. Ani mohutná hruď však není samostatnou zárukou budoucí výkonnosti.
Doplňkovým ukazatelem může být hmotnost. Hranici 220 mg lze použít jako konkrétní chovatelské výběrové kritérium, nikoli jako všeobecně platnou mez kvality. Výsledek vážení ovlivňuje genetický původ, stáří matky i okamžik měření. Výrazně drobná matka může upozorňovat na nedostatečnou výživu během vývoje nebo použití příliš staré larvy při přelarvování, samotná hmotnost ale její budoucí výkon spolehlivě neurčuje.
Značení před pářením jako chovatelský pokus
Označenou matku lze v oplodňáčku snadněji vyhledat a evidovat. Mezi včelaři se však diskutuje, zda výrazná značka na hrudi nemůže při snubních letech zvyšovat její nápadnost pro hmyzožravé ptáky. Jde o předpoklad, který nelze bez odpovídajících údajů považovat za prokázaný.
Jednoduchý srovnávací pokus může spočívat v rozdělení série na dvě skupiny: například pět panušek označit bílou opalitkou a dalších pět ponechat bez označení. U obou skupin se následně sleduje návrat ze snubních letů a zahájení kladení. Pro smysluplnější vyhodnocení je vhodné srovnání opakovat během sezóny a zachovat co nejpodobnější podmínky.
Malý počet matek poskytne spíše orientační poznatek než spolehlivý důkaz. Ztráty mohou souviset také s počasím, orientací na stanovišti, kondicí matek nebo provedením značení. Případný rozdíl mezi skupinami proto nelze automaticky připsat barvě opalitky.
Konečné hodnocení přichází po rozkladení
Úspěšné přijetí panušky je pouze jednou částí chovu. Následuje období páření a kontrola, zda matka začala klást. Teprve potom lze posuzovat souvislost plodu a další projevy její kvality. Pečlivá příprava oplodňáčků, šetrná manipulace a průběžná evidence pomáhají omezit ztráty a vybírat matky, které mají dobré předpoklady pro další využití ve včelstvech.
Inspirováno videem Tomáše Märze.
