Klát - úl na 200 let
Rozumět svým včelám má velkou výhodu. Máte pod kontrolou
jejich zdravotní stav a můžete zareagovat na každou změnu včelstva. Výsledkem je
silné a zdravé včelstvo, na které je radost se podívat. Aby té radosti nebylo
málo, rozhodl jsem se minulý rok pro stavbu monumentálního včelího klátu. Nikdy
předtím jsem nic podobného nevyrobil, na internetu jsem podrobný návod nenašel.
Ale když jsem úplnou náhodou za cenu odvozu přišel k velkému kusu kmenu jasanu,
proč to nezkusit? Plánovaný transport kmenu o průměru 1,2 a délce 2 metrů se
zdařil a na mé zahradě ležel ne-opracovaný kus stromu. Byl tak velký, že jsem na
něj mohl vyskládat celou rodinu a ještě by zbylo místo pro náhodného
kolemjdoucího.
Než by kmen stačil přeschnout, musel jsem oloupat kůru. Sekyrkou jsem oloupal
první polovinu kmene. S pomocí vozidla a upínacích kurtů s nosností několika tun
jsem na několikátý pokus zapřažený obří kmen převrátil a oloupal druhou
polovinu. Po třech dnech práce bylo to nejlehčí za mnou. V druhém kroku jsem
motorovou pilou odřízl zadní část kmene, která posloužila, jako budoucí dveře
klátu. Velké a těžké dveře jsem musel odlehčit a vydlabat jako první. Dutinu
dveří jsem nakonec vyplnil izolační pěnou a překryl hliníkovou folií.
Základní rovina pro dlabání dutiny kmene byla připravena. Kolik práce mne ještě
čeká? Vzpomněl jsem si na staré pořekadlo: „Ručičky moje, nebojte se, vy
pracovat nebudete.. .“ Mít ruce vlastní rozum určitě by utekly při prvním
pohledu na obří kmen. Ale pracovat musely. Na připravené rovině jsem si rozměřil
velikost dutiny s přizpůsobením na rámkovou míru 39 x 24 cm. Motorovou pilou
jsem začal naměřenou dutinu po špalíkách na hloubku 10 cm vyřezávat. Jakmile
byla nařezána první l0 cm vrstva, špalíky jsem vylámal velkým klínem a palicí.
Pak nastala mravenčí práce. Veškerá začistění roviny a rohů jsem musel dosekávat
dlátem. Tvrdé jasanové dřevo se jen tak nepoddá. Dřevo skučelo a moje ručičky
taky. Téměř dva měsíce jsem řezal a dlabal, až byla dutina do patřičné hloubky
hotová. Druhým krokem bylo vytvoření šindelové čepice. Do rukou se mi dostala
historická fotografie výroby šindelové stříšky. Systém jsem odkoukal a s mírným
vylepšením novou střechu vyrobil. Základnu střechy tvořila dřevotřísková deska,
kterou jsem seřízl na průměr kola většího, než byl samotný klát.
Na desku jsem umístil středový sloupek zakotvený v železném držáku. Ke sloupku
jsem přišrouboval osm krokviček a pospojoval je třemi řadami latěk. Tímto laťky
posloužily jako nosník pro natlučení šindelů. Samotné šindele mi dodal místní
šikovný truhlář. Princip konstrukce střechy je velmi podobný každé střeše
rodinného domku, s tím rozdílem že střecha klátu je špičatá. Jako poslední
ozdobu jsem na vrchol středového sloupku nasadil dřevěnou špičku. Vydlabaný klát
jsem usadil na kamenné podezdívce, nasadil šindelovou střech a polovina klátu
byla hotová. Dočistil jsem dutinu na potřebný rozměr a obložil palubkami.
Vzhledem k tomu, že práce motorovou pilou není nic přesného, musel jsem ještě
použít klínkové lišty. Meziprostor pro zavěšení rámků musel být přesný. Poslední
částí úpravy dutiny bylo její uzavře tak, aby po otevření úlu na mne včely hned
nevylétly a nespočítaly mi, kam že jsem to nastěhoval. Nebylo nic snazšího,
koupil jsem plexisklo a připevnil na něj malé křídlové pantíky. Ručně zhotovenou
dřevěnou zástrčkou jsem zajistil zavření plexiskla. Ale klát nebyl stále
kompletní. Jeho dohotovení již ale bylo v rukách mistra kováře a řezbáře. Mistr
kovář mi za medovou úplatu zhotovil zámecké kované panty na zavěšení dveří z
odříznuté části kmene. Čekal jsem na ně celou zimu, ale výsledek stál za to.
Poslední, co zbývalo, byla řezba. Po domluvě manželky, že bych místo řezu
zhotovil kulatou kostku, jsem od samovýroby upustil. Ke slovu opět přišel
profesionál. Sobotního rána nastoupil a k večeru I vše hotovo. Mistrovské dílo
bylo dokončené, zbývalo natřít klát lakem s UV stabilizátorem. Nemohl jsem tomu
uvěřit, ale spolykal celé dvě plechovky laku. Jediné, co chybělo, bylo
nastěhování včel. Z loňského roku jsem měl připravený pěkně nadupaný 10 rámkový
oddělek. byla to radost pohledět. Rozvěsil jsem ho rozvěsit do dvou pater klátu
čítajících 22 rámků.
V příhodný čas doplním třetí patro reservované pro zanášení medu.
Klát určitě není přesná strojní milimetrová práce. Ponechal jsem mu maximální
přirozenost tvaru dřeva. Jeho cena je několika vyšší, než pořizovací cena
pěkného nového úlu. Ta námaha za to jistě stála za to. Mám něco, čím se mohu
pyšnit, co zde bude stát dalších 200 let. Řekněte sami, nestojí radost z něčeho
takové za trochu úsilí?
Z časopisu včelařství.
Roman