Kde končí svoboda

Přinášíme další část vašich odpovědí, nápadů a podnětů, jimiž jste reagovali na editorial předsedkyně ČSV, z.s., Mgr. Jarmily Machové Kde končí svoboda uveřejněný ve Včelařství č. 5/2017.

Již delší dobu zastávám názor, že chov včel je třeba podřídit určitým pravidlům, přesněji řečeno ne chov včel, ale jejich chovatele. Berme v úvahu, že například rybáři nebo myslivci mají svá pravidla a příslušné zkoušky znalostí svého oboru, což vede к respektování přírody a jejich uživatelů. Zájemci o včelaření získají nějakým způsobem včelstva a začnou včelařit. Ale jak? Začátečníci zpočátku tápou, nemají zkušenosti a rady nabízené na internetu jsou mnohdy zcestné. Proto je třeba, aby každý nový včelař vždy absolvoval určitý kurz, případně první rok pracoval pod patronací zkušeného včelaře. Měl by své znalosti prokázat určitým způsobem (nemusí to být zrovna kvalifikačními zkouškami nebo vědomostními testy). Určité testy znalostí jsme v naší ZO zkoušeli jako zpestření členské schůze, což se setkalo s velkým zájmem. V této situaci nelze brát zřetel na demokratické principy. Stanoviště, které ohrožuje okolní včelstva z hlediska chovatelského a zdravotního je samo o sobě nebezpečím. Když si někdo koupí auto, musí mít řidičský průkaz a dodržovat předpisy, což znamená neohrožovat ostatní uživatele komunikací. Názor řádného člena ČSV (chovatele včel) se nemusí shodovat s názorem člena výboru nebo se stanoviskem veterinářů. Šokující je názor jistého „pro-fi“ včelaře: „Zrušit zájmové včelaře - zřídit 500 farem po 100 včelstvech a včelařit na profesionální úrovni." Nesmysl! Takto se dívám na nynější situaci ve včelařství jako dlouholetý člen ČSV a jednatel ZO. Všichni řádní členové naší ZO se mnou souhlasí. Přál bych si, aby se chov včel v budoucnu pozvedl a abychom měli méně starostí se zdravotním stavem včelstev a zároveň i s dodržováním demokracie.
Většinou se neúčastním různých disku7 si a svoje myšlenky si obvykle nechávám pro sebe. Nicméně vámi položená otázka a následné příspěvky к případným povinným zkouškám pro začínající včelaře mě vedou к tomu, abych v tomto případě udělal výjimku a jako (ne)zkušený začínající včelař i já vyjádřil svůj názor. Proto prosím
přidejte na misku vah moje rozhodné NE, které, doufám, přispěje к tomu, že zůstane zachovaný status quo.

Pracuji na krajském úřadě, kde jsem měl, kromě jiného, v letech 2009-2015 na starosti i administraci dotací pro včelaře. Za tu dobu jsem se setkal s mnoha začínajícími včelaři, které bych rozdělil do dvou hlavních kategorií:

• Začínající včelaři s mnohaletými zkušenostmi. Většinou se včelám věnují již od dětství, kdy spolu s otcem, strýcem, dědečkem... chodili ke včelám a spolu se sladkým medem mlsali vědomosti a znalosti o včelách a jejich životě. Mnohdy se tito lidé včelaření věnovali spolu se svými příbuznými i v dospělosti a teprve potřeba převzetí živnosti, či možnost získání příspěvku je vedly к tomu, že se jako včelaři oficiálně přihlásili v Hradišťku. 1 pokud si po letech vzpomněli na svá mladá léta a ke včelaření se vrátili, mají s chovem včel zkušenosti. Pro tyto včelaře školení a zkoušek určitě netřeba;

• Začínající včelaři, kteří žádné zkušenosti se včelami nemají, nikdy se s nimi nesetkali a nějaký impuls je dovedl к zájmu o včelaření. Vedeni snahou včelařit co nejlépe, shánějí informace ze všech možných zdrojů, studují rozličnou literaturu, zkouší různé metody. Tito lidé určitě potřebují pomocnou ruku svých zkušenějších kolegů, možnost vyzkoušet si prakticky práci na včelnici a metodické vedení. Myslím si však, že v žádném případě nepotřebují nějaké povinné zkoušky a certifikáty.

Ve svazu jsme přeci všichni přátelé, tak si jako přátelé pomáhejme, raďme se, diskutujme, vytvořme systém výuky, školení a podpory nových a méně zkušených druhů, ale nepřitěžujme si a nepřidělávejme si další problémy s povinnými zkouškami. (Lidově se říká „nakálet si do vlastního hnízda11.) Povinné zkouškyjsou efektním, jednoduchým, a jak se zdá, i populárním řešením. Avšak obávám se, že efektní, jed-
noduchá a populární řešení nebývají vždy ta nejlepší.

Trpělivé, nenápadné, soustavné vedení nových včelařů je určitě náročnější, ovšem bude přinášet mnohem lepší výsledky. Já sám jsem měl štěstí, že jsem ve svých začátcích potkal zaníceného včelaře, který byl vždy ochoten podělit se o své zkušenosti. Sledoval jsem jeho práci na včelnici, mohl si sám vyzkoušet manipulaci se včelami, jednoduše mi vysvětlil, co je to včelařský rok, jaké choroby sužují včely, kdy a jak je co potřeba na včelnici udělat, kdykoliv se na něj mohu obrátit se žádostí o radu a pomoc. Tím, doufám, získávám kvalitní základy pro to, abych se stal dobrým včelařem.

Na závěr ještě malou úvahu. Kolik včelařů ví, co je to loketní index? Znalost pro běžnou praxi sice nevyužitelná, avšak otázka ke zkoušce je to perfektní.
•••••••
Velice mě zaujal váš názor ve Včelařství č. 5 o tom, zda by měli včelaři prokazovat nějakou kvalifikaci. Plně vás v tomto podporuji a dovolím si poskytnout několik argumentů pro oponenturu politicky korektních liberálních názorů, jaké jste citovala. Nejdřív letmý pohled к „sousedním" rybářům. Dospělý uchazeč o členství ve Svazu, které je podmínkou к rybaření na sportovních státních vodách, opakuji, kdo chce rybařit na „společných11 vodách, musí být členem ČRS. Tečka, bez diskuzí a výjimek! Tak tento dospělý uchazeč musí rok předem požádat o členství v určité ZO a musí projít školením a musí obdržet certifikát (nevím, zda se to nezměnilo, sám už asi 6 let ne-rybařím, ale předtím jsem byl členem ČRS od dětství), že skutečně zná nejzákladnější právní normy a že zná druhy ryb, doby jejich hájení atd. Bez toho prostě nesmí na společných vodách rybařit.

Další paralelou je řízení motorových vozidel. Tam jde o život, a tak se nelze spoléhat na něčí morální kvality, ale každý musí projít přísným školením a musí složit zkoušku a teprve potom se smí zúčastnit silničního provozu. Tady jde o životy a velké materiální škody a hlavně, stejně jako u rybářů je to podmíněno proškolením, zkouškou odjakživa, a tak žádného pse-udoliberála ani nenapadne, že by to mělo být jinak. I přes liberální výplody některých lidí, stižených pravdoláskovým kaváren-stvím, je fakt, že v některých západních zemích se nedá včelařit tak snadno a pohodově bez úředních bariér jako tady a tak se domnívám, že by jakékoli proškolení začátečníků bylo více než namístě.
Jsem přesně ten případ, o kterém se píše. Začala jsem loni včelařit bez jakýchkoli znalostí. Roky jsem si říkala, jak by bylo úžasné mít včely, ale neměla jsem odvahu, tak jsem to neřešila. Odvahu jsem dostala díkyjedné přednášce a zoufalé situaci v zahradě bez včel. Loni v červnu jsem se rozhodla a za čtrnáct dnů už jsem měla doma dva oddělky. Předtím jsemještě stihla registraci a začala shánět informace. Tý jsem dostala od včelaře, od kterého jsem si koupila oddělky. Základní kurz jsem absolvovala až na podzim. A včely jsem samozřejmě léčila, к mé velké radosti zimu přežily oba oddělky, teď už vlastně včelstva. V žádném případě není nutné mít nějaké akreditované kurzy, než začnete včelařit, je třeba mít chuť se učit, zodpovědnost a dodržovat zákony. To, co tady chcete zavést, je začátek konce včelaření jako koníčku. Celé to na mně dělá dojem, že si v České republice nějaká elitní skupina chce udělat monopol na včelaření a možnost chovat včely, přesně tak to totiž bude vypadat za deset let. Pro lektory se zavede přezkušování, aby se postupně vyloučili ti, kteří nejsou „naši“ kamarádi. Pak už nebude problém si prosadit třeba i to, že se bude diktovat, kolik kdo může mít včelstev, odebírat povolení к chovu včel a podobně. Jak mě vůbec něco takového napadlo? Přesně takto se totiž už roky monopolizuje mnoho jiných odvětví. Ale teď zpět к problematice. Včelaři, kteří tvrdí, že za špatný zdravotní stav včelstev můžou začátečníci, se mýlí. Kde beru tu jistotu? Stačí se podívat na mapu ČR na stránkách veterinární služby. Jak je možné, že celé kraje Plzeňský, Ústecký, Jihomoravský jsou téměř úplně bez moru, většina krajů má jednotky nákaz morem, zato Olomoucký a hlavně Zlínský kraj jsou doslova inkubátory moru. Takže to znamená, že začínající včelaři v jedněch krajích jsou všichni zodpovědní a všichni začínající včelaři v Olomouckém a Zlínském kraji jsou totálně nezodpovědní? To asi ne.

Mapa Státní veterinární správy zobrazující nákazu včel morem je jasným důkazem toho, že za nemoci včel nemůžou začátečníci. Není třeba chyba v (ne)důsledném dohledu SVS? Jsou v Olomouckém a Zlínském kraji dotace na plošné vyšetření včel morem? Vezměme si třeba případ včelaře, který si v posledním čísle tolik stěžoval na svou nezodpovědnou kolegyni. I on je zodpovědný za její situaci, i to že ohrožuje své okolí nákazou. Někdy je těžké se s někým domluvit, ale téměř vždy se dá něco dělat, když to nejde po dobrém s nabídkou po-
moci, tak po zlém, přece neohrozím vlastní včelstva. Můj „včelí" učitel, od kterého mám oddělky, by mi žádné neprodal, kdybych se neregistrovala, když mi je přivezl, tak mě o všem základním a nejdůležitějším poučil. Kdyby to dělali všichni prodejci od-dělků, nemohlo by se stát, že by začínající včelař nebyl registrovaný, nebo si dovolil svá včelstva neléčit.

Co se týče dotací, tak opravdu nechápu, o jakých velkých penězích z dotací pro začínající včelaře je řeč. Musela jsem si pořídit veškeré vybavení, vše samozřejmě nové, neměla bych odvahu, vzhledem к nákazové situaci a přežívání choroboplodných zárodků, si koupit staré použité vybavení, takže mě to letos stálo mnoho desítek tisíc (včetně dalších čtyř úlů, dva jsou přece jen málo, nemůžu počítat s tím, že mi vždycky všechna včelstva přezimují v pořádku, loni jsem koupila jen dva úly s oddělky, nic jiného). O dotacejsem jako začínající včelařka žádat nemohla, protože dle pravidel našeho kraje se za začínajícího včelaře považuje pouze ten, kdo ten rok začne včelařit, začala jsem loni, když už bylo na žádosti o dotace pozdě. Letos snad dostanu deset tisíc, mám stejné podmínky pro dotace, jako ti, kteří včelaří již mnoho let. Možná se jedná o dotace z EU, nevím.

•••••••

Včelařím od roku 1975, a proto jednoznačně souhlasím s názorem přítelkyně J. Machové, aby začínající včelaři museli projít cyklem včelařských kurzů a po zkoušce mohli teprve chovat včely. Přimlouvám se к tomu, aby zkouška nebyla jenom formální, ale dostatečně přísná. Pisatel, který J. Machové napsal, že je toto opatření zbytečné, by měl chovat rybičky ve svém akváriu, nebo králíky ve své králíkárně a do chovu včel se nepouštět. U včel je riziko přenesení včelích nemocí ze špatně vedených včelstev na včelstva ostatních včelařů nesrovnatelně větší. Do Včelařství píšu od roku 2011 a za tuto dobu jsem získal desítky přátel, kteří mne navštívili a stovky přátel, kteří jsou se mnou v telefonickém nebo písemném kontaktu. Na včelařskou problematiku se mne ptají jak zkušení včelaři, tak začátečníci. Můžu zodpovědně prohlásit, že některé dotazy a názory především začínajících včelařů, to není nic jiného, než odjištěná časovaná bomba, která je plná předpokládaných včelích nemocí. Veliká množství ohnisek moru plodu, ale i dalších nemocí jsou toho důkazem. Naše ZO se s tímto problémem setkala opakovaně, když včelaři z našich 7 obcí spadali do ochranných pásem moru včelího plodu, který zavinili začínající včelaři v okolních ZO.

I když v naší ZO nemáme včelařský kroužek, který by začínající včelaře učil, tak tuto
osvětovou práci již 20 roků zajišťuji. Kilometry, které přitom najezdím, nepočítám. Odměnou je mi to, když vidím, jak mi začínající (na věku nezáleží) včelaři odborně rostou před očima. Vidím, že nedělají zbytečné chyby, které by určitě dělali, kdybych na ně v jejich začátcích nedohlížel.

Dovolím si napsat, že začínající včelaři,

i když si přečtou odborné knihy a sledují internet, neví o včelách v podstatě nic. Je pro ně problém poznat vajíčko, červíka, zavíčkovaný plod, pylové zásoby, glycido-vé zásoby, atd., atd. Značení matek, nebo chov matek, to je pro ně pověstná „španělská vesnice1'. V naší ZO prošla mojí „včelařskou školou11 přibližně polovina současných včelařů. Provedu je minimálně dvěma včelařskými sezónami (u některých jsou to i čtyři sezóny) s tím, že jim v dalších letech s každým včelařským problémem, který by samostatně nezvládli, pomůžu. Když potom po získání další praxe poprvé překonají hranici 100 kg medu na jedno včelstvo (někteří i 120 kg medu) za sezónu, tak mám z jejich úspěchů větší radost než oni. Týto váhové údaje, to není „včelař-ská latina", to jsou doložitelná fakta. Svoje žáky učím každý odběr medu přesně vážit a dlouhodobě (po celou včelařskou kariéru) si tyto údaje zapisovat a hodnotit.

Kolik začínajících včelařů v České republice má takový ideální start do své včelařské kariéry? Nebudu se vyjadřovat v procentech, ale mnoho jich nebude.

Začátečníci, kteří (nikdo je nevede a oni tápou) dělají opakovaně chyby, které ve svých důsledcích ohrožují a v mnohých případech i likvidují včely sousedních včelařů, by měli projít začátečními včelařskými kurzy s přísnou závěrečnou zkouškou.

Dle mého názoru, by tyto kurzy českému včelařství výrazně kvalitativně pomohly. •••••••

Se zájmem jsem si přečetl příspěvky ohledně zavedení povinného vzdělávání zájmových včelařů. Možná ti, co se vzděláváním souhlasí, si asi neuvědomují, že se jedná o zájmovou činnost, kterou nelze ničím podmiňovat a o co ve skutečnosti jde. Pochybuji rovněž, že dotace z EU, u kterých by někdo chtěl vyžadovat vzdělání žadatele, by tato podmínka byla akceptována. Je to prostě vyvolání diskuse s cílem zajistit vzdělávacím střediskům, učitelům včelařství a podobným podnikatelům kšeft. No a závěrem moje zkušenosti z okolí. Včelaři mají dost různé byrokracie a zvažují vystoupení ze svazu. Toto bude poslední kapkou, že tak udělají.

Z časopisu včelařství.