Po zimě stojí včelař před důležitým rozhodnutím: ponechat včelstvu původní prostor, nebo jej přizpůsobit aktuální síle včelstva? Správné zúžení či komorování může výrazně pomoci jarnímu rozvoji, zejména u slabších, ale zdravých včelstev.
Zužovat, nebo komorovat?
Pro správné rozhodnutí je potřeba vycházet ze základní biologické skutečnosti. Jednotlivá včela dokáže při teplotě kolem 10 °C přežívat pouze tehdy, pokud má v zažívacím traktu dostatek glycidové, tedy cukerné potravy, ze které může vytvářet teplo.
Při teplotách pod 10 °C se včely medonosné stahují do včelího chomáče. Teplo vytvářejí prací létacích svalů při vypnutých křídlech a vzájemně se tak zahřívají. Pokud je v chomáči plod, musí včelstvo udržovat teplotu přibližně 34 °C. V období bez plodu stačí pro přezimování zhruba 25 °C.
Čím více energie musí včely věnovat vytápění prostoru, tím rychleji se opotřebovávají a zkracuje se jejich životnost. Teplo z chomáče uniká především jeho povrchem. U menších chomáčů připadá na jednu včelu větší tepelná ztráta, což vysvětluje rozdíly mezi silnými a slabými včelstvy. Stejný princip platí také pro plodová tělesa v letním období.
Proč je jarní teplo pro včelstvo zásadní
Nejnáročnějším obdobím z hlediska hospodaření s teplem je pro včelstvo jarní rozvoj. V úlu se nacházejí převážně dlouhověké zimní včely a matka začíná zakládat větší plodové plochy. Ty je nutné udržovat na teplotě kolem 34 °C, a to často v době, kdy se venkovní teploty pohybují kolem nuly a v noci klesají pod bod mrazu.
Včelstvo v takové situaci spotřebuje značné množství zásob a zimní včely se rychleji upracují. Úkolem včelaře je snížit zbytečné zatížení včelstva na minimum. Následky nadměrného opotřebení se obvykle neprojeví okamžitě, ale až později – nejčastěji nižší silou včelstva před hlavní snůškou.
Komorování včelstev a jeho význam
Komorování je metoda známá z dřívějších včelařských učebnic, kde byla popisována velmi podrobně. S rozšířením nástavkového včelaření se začalo pracovat především s celými nástavky a se slabšími včelstvy se často příliš nepočítalo. Ta se obvykle spojovala a případné ztráty se nahrazovaly oddělky.
S nástupem varroázy a souvisejících virových onemocnění však začala některá včelstva po zimě výrazně slábnout. Právě proto se i včelaři, kteří dříve komorování nevyužívali, začali k této metodě vracet. U slabších zdravých včelstev může správně provedené zúžení nebo komorování výrazně podpořit rozvoj.
Jak komorovat slabší včelstvo
Princip komorování spočívá v tom, že plásty s plodem a obsedajícími včelami soustředíme do menšího prostoru – komory. Tento prostor dobře uteplíme ze stran i shora. Pod komorovací přepážkou ponecháme přibližně 1 cm mezeru, aby měly včely spojení s vedlejším prostorem, kde se nacházejí zásobní plásty.
Počet plástů v komoře volíme podle síly včelstva. Včely by měly obsazovat všechny meziplástové uličky. Na první pohled se může zdát, že je plástů málo, ale v dobrých tepelných podmínkách se včelstvo rozvíjí rychleji. Jedna včela dokáže obsednout přibližně tři buňky, a pokud je prostor správně zúžený, vzniká v komoře příznivé mikroklima.
Komorované včelstvo je však nutné pravidelně sledovat. Jakmile začne rychle sílit, musí včelař včas rozšiřovat. Příliš pozdní rozšíření může vést k omezení prostoru pro plodování a následně i k rojové náladě.
Postup komorování v nástavku, ležanu nebo systému Dadant
Komoru lze vytvořit v nástavkovém úlu, v ležanu i v systému Dadant. Pokud je obsednutá pouze část horního nástavku, ponecháme včelstvo v horním prostoru a neobsednuté nástavky mohou zůstat pod ním. Prostor pod komorou včelstvo výrazně neochlazuje, protože teplý vzduch stoupá vzhůru a studený zůstává dole. Za klidového stavu se tyto vrstvy vzduchu významně nemísí.
Při pohledu shora určíme, které uličky jsou včelami obsednuté. Za poslední obsednutou uličku vložíme komorovací přepážku s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi. Dříve se používaly přepážky s otvorem přibližně uprostřed. V praxi však postačí ponechat pod přepážkou mezeru kolem 1 cm, případně umožnit včelám přístup za přepážku přes neobsednutý nástavek.
Zásobní plásty za přepážkou
Za komorovací přepážku umístíme zásobní plásty. Pokud jsou zásoby zavíčkované, je vhodné alespoň jeden plást odvíčkovat nebo víčka na zásobách narušit. Za přepážkou bývá chladněji a vlhčeji, takže odvíčkované zásoby přijímají vodu ze vzdušné vlhkosti. Včely je pak mohou snadněji odebírat a zároveň si ušetří práci s donášením vody.
Sílu komorovaného včelstva je potřeba průběžně kontrolovat. Jakmile včely obsazují uličky u stěny úlu a u přepážky, případně se ve větším množství zdržují za přepážkou, je čas prostor rozšířit.
Kdy přidat mezistěnu
Mezistěnu přidáváme pouze tehdy, když se u včelstva projeví stavební pud a zároveň je v přírodě snůška. Předčasné přidání mezistěny může slabší včelstvo zbytečně zatížit a narušit tepelnou pohodu v plodovém prostoru.
Kdy se komorování vyplatí
Komorování může na první pohled působit pracněji než náhrada slabého včelstva oddělkem. Pokud jsou však oddělky k dispozici ve správný čas a v dobré kvalitě, je tato cesta samozřejmě rychlá. Ne vždy ale včelař oddělky má.
U slabších, ale zdravotně dobrých včelstev může komorování pomoci překlenout náročné jarní období, podpořit rychlejší rozvoj a připravit včelstvo na hlavní snůšku. Rozhodnutí, zda komorovat, zužovat, spojovat nebo nahrazovat oddělkem, vždy závisí na aktuální síle včelstva, zdravotním stavu, úlovém systému i podmínkách daného stanoviště.
Z časopisu včelařství Dr. Ing. František Kamler
