Domácí výroba nezateplených nástavkových úlů

Hned na úvod chci říct, že úlová sestava, kterou používám, není „nejlepší na světě“ a nemusí vyhovovat každému. Pro můj způsob včelaření je ale praktická a osvědčená. V těchto úlech dosahuji výsledků, se kterými jsem spokojený – ať už jde o výnosy medu, produkci vosku, nebo chov včelích matek.

Včelařím přibližně s 50 včelstvy v oblasti Posázaví v nadmořské výšce 420–450 m n. m. Využívám jak včelnicový způsob, tak kočování se stabilně umístěným kočovným vozem. Pracuji na rámkové míře 39 × 24 a 42 × 17.

Na začátku jsem si vyráběl dvouplášťové palubkové úly zateplené polystyrenem. Postupně jsem vyzkoušel i varianty s vnitřní hobrou (včetně jednostranně zpevněné) a s vnější překližkou. Testoval jsem různé rohové spoje, spojovací materiály, nátěry i drobné konstrukční detaily.

Moje zkušenost je jednoduchá: čím více dílů a spojovacích prvků úl má, tím více práce bývá po letech s údržbou. Životnost pak výrazně ovlivňuje i to, jak často s nástavky manipulujeme, zda převážíme kočovné včely, jak úly skladujeme a v jakých podmínkách stojí. Právě proto jsem postupně dospěl ke konstrukci, kterou popisuji níže.

Základní požadavky, které jsem si stanovil

• úl má být ze dřeva (obnovitelný materiál),

• přednostně z vlastních, lokálních zdrojů dřeva,

• konstrukce má být odolná a ergonomická pro běžnou práci se včelstvem,

• úly mají jít snadno čistit a dezinfikovat,

• má být jednoduché podávání léčiv a odběr vzorků měli k vyšetření,

• cílová životnost minimálně 20 let.

Výsledkem je dřevěný, nezateplený nástavkový úl s odnímatelným dnem na rámkovou míru 39 × 24 cm a tloušťkou stěny 30 mm. Počet nástavků i případné kombinace výšek si může každý včelař přizpůsobit podle své metodiky, snůškových podmínek a síly včelstev.

Vlastnosti dřevin a volba materiálu

Na výrobu používám borovici vejmutovku (Pinus strobus). V našich podmínkách je poměrně dostupná, je lehká a dobře se opracovává. Původně pochází z východní části Severní Ameriky, u nás se často pěstuje jako introdukovaná dřevina v hospodářských lesích a lze ji najít i v parcích.

Vejmutovka poskytuje měkké dřevo, které se snadno štípe a dobře se používá například na bedny, sirky nebo v truhlářství. Po vysušení na 12% vlhkost mívá hmotnost přibližně 410 kg/m³, takže patří k nejlehčím dřevinám dostupným u nás.

Při rozřezávání na přířezy je dobré myslet i na orientaci vláken (letokruhů). Pevnost se může lišit podle toho, z jaké části kmene je profil vyroben – a to se pak projeví v odolnosti nástavků při běžném zatížení a manipulaci.

Kácení vhodného stromu

Pokud jde o následné zpracování a sušení, nejlépe se mi osvědčilo kácet v zimě, ve vegetačním klidu, kdy je ve dřevě méně mízy. Ideální je větší vejmutovka s průměrem ve výčetní tloušťce zhruba 40–50 cm, ale podle možností lze využít i slabší strom.

Praktickou výhodou bývá, když jsou přesleny větví dál od sebe (cca 50–55 cm) – získá se více „čistého“ řeziva. Někdy majitel nabídne strom už prosychající nebo suchý; po nařezání může být dřevo místy namodralé, což pro použití na výrobu úlů obvykle nevadí. Podstatné je, aby řezivo nebylo napadené hnilobou (včetně tzv. tvrdé hniloby).

Z vlastní zkušenosti: ze stromu o průměru na pařezu okolo 55 cm a výšce zhruba 35 metrů lze vyrobit až kolem 60 nástavků na rámkovou míru 39 × 24 cm.

Výroba řeziva

Řezivo si většinou nechávám nařezat na pile v okolí, případně je možné koupit hotové fošny. Pokud má člověk vybavení, lze pořez zvládnout i svépomocí. Já používám mobilní pásovou pilu s malým prořezem, díky čemuž se výtěžnost řeziva pohybuje přibližně kolem 80 %.

Osvědčilo se mi řezat fošny na tloušťku 35 mm a kvůli manipulaci i přepravě volit délku zhruba 2,2 m (včetně nadměrku). Řežu přímo v lese a domů si vozím hotové fošny. Zpracování jednoho stromu na menší mobilní pásové pile obvykle zabere přibližně 1 až 1,5 dne.

Sušení řeziva

Nařezané fošny suším přirozeně v hráních: jednotlivé kusy musí být pečlivě proložené, na pevném a rovném základu, aby dřevo dobře větralo a zbytečně se nekroutilo.

U tloušťky 35 mm je potřeba počítat s delší dobou sušení v přírodních podmínkách – orientačně platí pravidlo „1 cm tloušťky = 1 rok vysychání“, tedy přibližně tři roky. Pokud je potřeba proces urychlit, lze využít služby sušáren řeziva u firem, které se sušením profesionálně zabývají.

Truhlářská příprava řeziva

Po doschnutí nařezaných fošen je potřeba materiál z obou stran srovnat a ohoblovat na cílovou tloušťku. V mém případě pracuji s tloušťkou 30 mm. Udělat to lze více způsoby, mně se osvědčila jednostranná truhlářská protahovačka.

Následně srovnám jednu hranu fošny a na pile ji podélně rozříznu podle pravítka na šířku 250 mm. Poté ohobluji i druhou hranu tak, aby výsledná šířka vyšla na 248 mm – tím vznikne potřebná včelí mezera 8 mm (viz obr. 6). Takto připravenou fošnu pak na pokosové pile řežu na požadované délky.

Pro rámkovou míru 39 × 24 cm a vnitřní rozměr úlu 405 × 405 mm vycházejí délky stěn budoucího nástavku na 421 mm a 465 mm (viz obr. 7). Na kratší stěně (421 mm) upravím pero pro rohový spoj tak, aby mělo rozměr 8 × 8 mm. Díky tomu je výsledná vnitřní délka stěny přesně 405 mm (viz obr. 8).

Do stejné stěny zároveň vyříznu osazení pro rámky o rozměru 15 × 15 mm (viz obr. 9). Tyto operace provádím na stolní kotoučové pile.

Dalším krokem je vyfrézování drážky pro pero v delší stěně nástavku – drážka má šířku 8 mm a je umístěná ve vzdálenosti 30 mm od kraje. Používám drážkovací stopkovou frézu, horní frézku a vodítko (viz obr. 10).

Nakonec do stěn předvrtám otvory Ø 4,5 mm pro spojovací vruty včetně zahloubení pro hlavy (viz obr. 11). Na spoj používám vruty 5 × 70 mm.

Vše řeším tak, aby tzv. „pravá“ strana dřeva směřovala ven – tedy strana blíže středu kmene. Pozná se podle letokruhů na příčném řezu. Pokud je fošna podélně popraskaná, rozříznu ji na užší díly a ty pak podélně slepím na pero, přičemž střídám pravou a levou stranu dřeva. Vznikne tak stabilnější, spárovkový typ fošny.

Spojování naformátovaného řeziva

Připravené stěny nástavků skládám a lepím na rovné podložce (například na kusu kuchyňské pracovní desky z hobby marketu). Pro pevný a trvanlivý spoj používám voděodolné expanzní lepidlo (kategorie D4), které vyplní drobné vůle, a v každém rohu doplním spoj 4 ks vrutů 5 × 70 mm (viz obr. 12 a 13).

Dotahování provádím aku utahovákem, ale pro jistotu doporučuji finální dotažení ručně (např. ráčnovým šroubovákem; viz obr. 14). Při montáži průběžně kontroluji pravoúhlost nástavku.

Posledním krokem je vyfrézování úchytů, aby se nástavky dobře přenášely při práci na včelnici i ve včelíně. Dělám je horní frézkou s rádiusovou stopkovou frézou vedenou v jednoduchém přípravku (viz obr. 15).

Hotový nástavek má při tloušťce stěny 30 mm hmotnost přibližně 4,35 kg. Pokud stejným postupem vyrobíme nástavek s tloušťkou 25 mm (např. pro medníky, s odpovídající úpravou vnějších délek), dostaneme se zhruba na 3,7 kg. Kompletní rohový spoj a hotové nástavky jsou na obr. 16 a 17.

Dno a víko včelího úlu

Dno vyrábím jako pevné, s výškou 9 cm. Na jeho výrobu využívám i odřezky vzniklé při podélném dělení fošen. Alternativou je zasíťované dno s diagnostickou podložkou.

Pevné dno má redukci česnového otvoru. Ze spodní strany je redukce podélně rozříznutá, aby bylo možné v zimě vložit zábranu proti hlodavcům (viz obr. 18). Součástí dna je i pevný leták. Princip výroby je stejný jako u nástavků.

Diagnostickou podložku zasouvám a vysouvám česnem po povolení redukce česna, která je uchycená jedním vrutem. Víko vyrábím obdobným způsobem jako dno (viz obr. 19).

Povrchová ochrana dřeva

Protože většinu úlů používám ve včelíně a ve včelařském voze (tedy v krytém provozu), není ochrana nátěrem tak náročná. Vnitřní části úlů nenatírám; každoroční dezinfekci provádím plamenem. Z vnější strany natírám úly teplou fermeží, ideálně ve 2–3 vrstvách. Dna a některé spodní nástavky natírám i barevně (viz obr. 20).

Závěrem

Konstrukce úlu, kterou zde popisuji, může mezi včelaři vyvolat různé názory – a je to v pořádku. Mým cílem nebylo určovat „správný směr“ v úlové otázce, ale ukázat, že i v domácích podmínkách lze vyrobit úl, který bude několik let dobře sloužit včelám i včelaři. Pokud vás text inspiruje k vlastní výrobě úlů a posune vaše včelaření zase o krok dál, budu rád.

Hmotnost základních dřevin při vlhkosti dřeva (w = 12 %)

Z časopisu včelařství Ing. Jiří Vorlíček