Proč měnit matky

Když budete mít kvalitní matku s dobrým zdravotním stavem včelstva a budete svou činnost při jeho ošetřování vykonávat správně, čekají na vás dobré výsledky.

U každého včelstva musí být vždy jeho matka, mající funkci řídícího centra pro včelstvo. Včelstvo se chová vždy tak, jak chce matka. Kniha s názvem Včelařství (Vladimír Veselý a kolektiv) uvádí, že velikost matky se pohybuje mezi 20 až 25 mm a váží od 180 do 260 mg a během 24 hodin je schopna naklást maximálně 1500 vajíček.

V dřívějších dobách se matky chovaly hlavně díky rojům, rojovým matečníkům a tichým výměnám. V Čechách byla převaha matek černých německých včel, zatímco na východě převažovaly matky vlašské, balkánské včely. Dovozem včel bylo způsobeno to, že se vzájemně a nekontrolovatelně tyto linie včel křížily, což na ně mělo negativní dopad. Mělo to za následek především malé výnosy medu, agresivitu a neovladatelnost k zamezení vyrojení včel. Podle historických záznamů nepřesahoval ještě v první polovině 20. století průměrný výnos medu 20 kg na včelstvo. Do toho k nám však byla dovezena ještě včela kraňská, kterou včelaři v Rakousku znali jako Sklenár 47. S touto včelou se již v té době dalo docílit daleko lepšího výsledku.

Postupem času probíhaly další a další srovnávací pokusy, u kterých byl přítomen český odborník, uznávaný po celém světě, Ing. Vladimír Veselý a jeho kolektiv. Definitivně bylo prokázáno, že včela kraňská včelařům zajišťuje daleko lepší výsledky. Během 70-tých let minulého století se vyhlásil program na silné překřížení tuzemských včel, které se měnily za včely kraňské. I takovéto začátky nebyly procházkou růžovým sadem a velká část včelařů tento program ostře kritizovala se slovy: „Proč nám to ten chlap z výzkumu nutí?“

Během relativně krátké doby se ukázalo, jaké přednosti má program na chování kraňských včel. Pomalu, ale jistě se podařilo docilovat většího a většího výnosu. U včel kraňských je jarní rozvoj relativně rychlý a svým dlouhým sosákem lépe využívají všechnu snůšku. Pro české včelaře jsou matky včel kraňských množeny za pomoci mnoha chovů. V těchto chovech jsou inseminované matky odebrávány z výzkumného ústavu a pracovišť, provádějících inseminování.

V naší zemi se během roku 2006 nacházelo 75 chovů, které vyprodukovaly celkem 32 490 autochtonních matek. Neznámé množství matek se také vychovalo u části včelařů, přebírajících inseminované matky. Konkrétní výčet všech, kdo tyto matky chovají uvádí příloha časopisu Včelařství, číslo 5/2007.

U každé inseminované matky se vede její evidenční plemenná karta a chovatelé provádějí každoročně zhodnocování matek spolu s dcerami ze svých včelnic.

Kvůli kontrole čistoty plemenného materiálu výzkumný ústav zpracoval skvělou metodu, kterou nazývá morfometrickým rozborem.

Chyby včelařů

Nejčastější chyba je výměna matek u nosematického včelstva. Nosematózou trpí včely celý rok a nelze ji vyléčit, pouze ztlumit. Tlumí se buď pomocí kyseliny mravenčí, formidolu nebo formidolem 81g, či nejlepším lékem, nacházejícím se přímo ve voskových žlázách včel, což ale včelaři v obměně díla nevyužívají. Pokud máte nosematické včelstvo, je zbytečné vyměňovat matku.

Mezi další chyby patří například uchopení za zadeček, čímž se snadno poškodí vaječníky. Také obava z moru je častou chybou. Dosud se v žádném známém chovu na světě nezjistilo ohnisko moru u včelích plodů.