Ani silné včelstvo s dostatkem zimních zásob nemusí podzim zvládnout. Následující případ zachycuje rychlý rozpad včelstva, které v srpnu překypovalo včelami, ale během podzimu podlehlo virovému kolapsu spojenému s varroázou. Průběh událostí ukazuje příznaky virového poškození, možné cesty zavlečení roztočů i důvody, proč nemusí dřívější ošetření zabránit pozdějšímu úhynu.
Od silného včelstva k téměř prázdnému úlu
Začátek sezony přitom vypadal nadějně. Na přelomu května a června proběhla výměna matky přidáním zralého matečníku. Mladá matka se úspěšně spářila, začala klást a včelstvo postupně dosáhlo velmi dobré kondice. V srpnu dostalo přibližně 18 kilogramů cukru na doplnění zimních zásob. Včel bylo tolik, že obsazovaly i prostor pod stříškou úlu.
Právě tato síla vytvářela dojem, že je vše v pořádku. Následné kontroly se omezovaly na průběžné potěžkávání úlu kvůli zásobám, zatímco plodové těleso zůstalo od začátku srpna bez prohlídky. Teprve říjnová kontrola odhalila zásadní změnu: úl byl stále těžký a zásob měl dostatek, ale uličky mezi plásty zůstávaly téměř prázdné. Včelstvo už bylo v konečné fázi rozpadu.

Ošetření proběhlo, přesto následoval vysoký spad roztočů
Nešlo o včelstvo ponechané bez ošetření. Přibližně v polovině července, ještě před odebráním medníků, do něj bylo vloženo pět pásků s kyselinou šťavelovou. Červnová výměna matky navíc přinesla přirozenou plodovou přestávku, která omezovala možnosti rozmnožování roztoče Varroa destructor.
Navzdory tomu se na podložce za poslední tři až čtyři týdny před kontrolou nahromadilo odhadem kolem tisíce spadlých roztočů. Jako možné vysvětlení takto vysokého napadení a následného virového zatížení přicházely v úvahu dva scénáře.
První možností byla přetrvávající zátěž z léta. Pásky s kyselinou šťavelovou nemusely v konkrétních podmínkách účinkovat dostatečně a ve včelstvu mohla zůstat početná populace roztočů.
Druhou možnost představovala reinvaze při loupeži. Silné včelstvo mohlo koncem léta vyloupit jiné, slábnoucí a silně napadené včelstvo v okolí, případně na stejném stanovišti. Společně s ukořistěnými zásobami si tak mohlo přinést další roztoče a virovou infekci.

Jak se projevovalo virové poškození včelstva
Při prohlídce plástů se objevila kombinace příznaků spojovaných se syndromem parazitického roztoče. Poškození bylo patrné jak na zbývajícím plodu, tak na jednotlivých včelách.
Nedolíhnutý plod a vystrčené sosáčky: Na plástech zůstávaly malé plochy zavíčkovaného i částečně otevřeného plodu. Některé včely uhynuly během líhnutí. Měly prokousané víčko, z buňky jim vyčnívala hlava a vysunutý sosáček. V popisu případu je tento stav vysvětlován nedostatkem energie k dokončení líhnutí.
Deformovaná křídla a zkrácený zadeček: U čerstvě vylíhlých mladušek i u včel vytažených z buněk byla vidět zakrnělá nebo pokroucená křídla a zkrácený zadeček. Jde o charakteristické projevy spojované s virem deformovaných křídel, označovaným zkratkou DWV.
Mezerovitý plod a intenzivní čištění buněk: Zbývající včely se snažily poškozený plod odstraňovat. Na plástech byly odvíčkované kukly ve stadiu fialových očí i zbytky vykousaných vzpřímených larev přichycené ke stěnám buněk. Takový obraz může připomínat mor nebo hnilobu včelího plodu; v popisovaném případě byl přisuzován virové infekci a intenzivní čisticí aktivitě včel.
Narušení sociálního uspořádání: Značenou matku se nepodařilo najít, přestože včely nevykazovaly obvyklé známky osiřelosti a v buňkách zůstávala ojedinělá, přibližně dvoudenní vajíčka. U kolabujících včelstev může matka opouštět plásty a pohybovat se po stěnách úlu.
Neurologické projevy: Dřívější pozorování včel umístěných v klíckách zahrnovala také záškuby nohou a tykadel nebo neobvyklé poskakování. Tyto projevy byly spojovány s poškozením nervové soustavy virovou infekcí.
Čisticí pud a šíření virů uvnitř úlu
Vyhledávání, odvíčkovávání a odstraňování kukel napadených roztočem patří za běžných okolností k žádoucím hygienickým vlastnostem včelstva. Včely tím narušují rozmnožovací cyklus kleštíka a omezují jeho další rozvoj.
Vysvětlení tohoto případu však upozorňuje na možnou opačnou stránku stejného chování při silném virovém zatížení. Odstraňované larvy a kukly mohou včely využít jako zdroj bílkovin namísto toho, aby je vynesly z úlu. Získané živiny následně využívají také při krmení dalšího plodu.
Popsaný mechanismus je ve zdroji spojován s masivním přenosem virů potravní cestou a prudkým až exponenciálním růstem virové nálože. V takto rozvinutém kolapsu už podle tohoto výkladu ani intenzivní čisticí aktivita nedokáže další rozpad včelstva zastavit.

Jakou roli hraje roztoč u jednotlivých viróz
Vztah mezi roztočem Varroa destructor a včelími viry není ve všech případech stejný. U některých infekcí roztoč působí jako přímý přenašeč, u jiných se uplatňuje především jako faktor oslabující včelstvo.
| Virus | Vztah k roztoči Varroa destructor | Průběh a projevy ve včelstvu |
| Virus deformovaných křídel (DWV, zejména varianta B) | Roztoč virus přímo přenáší a u varianty B je popisováno také množení viru v jeho těle. Při napadání vyvíjejícího se plodu funguje jako „infekční jehla“. | Zpočátku může mít infekce pozvolný průběh, který se po přirozeném letním úbytku včel rychle změní v kolaps. V popisovaném obrazu se objevují deformovaná křídla, uhynulé mladušky s vysunutými sosáčky a mezerovitý plod. |
| Virus akutní paralýzy včel (ABPV) | Roztoč působí jako přímý přenašeč při příjmu hemolymfy a tkání tukového tělesa. Množení tohoto viru v roztoči není prokázáno. | Infekce může způsobovat rychlé úhyny, třes a ztrátu schopnosti letu. Při vysokém napadení roztočem včelstvo rychle slábne. |
| Virus chronické paralýzy včel (CBPV) | Souvislost je nepřímá. Virus není přímo vázán na roztoče, ale silná varroáza představuje výraznou zátěž, která oslabuje obranyschopnost včelstva a může přispět k propuknutí infekce. | Mezi charakteristické projevy patří černé, bezchlupé a třesoucí se včely. |

Když už záchrana včelstva nedává smysl
V době říjnové prohlídky zbývala v úlu pouze hrstka silně virově poškozených včel. Podle odhadu byla nejméně každá druhá včela postižena viditelným nebo skrytým poškozením. V takto pokročilém stadiu už byl pokus o záchranu vyhodnocen jako bezperspektivní.
Zvoleným postupem bylo večer, po návratu všech létavek, úl neprodyšně uzavřít a zbývající včely usmrtit vysířením nebo pomocí etylacetátu. Smyslem rychlého ukončení včelstva bylo především zabránit loupeži a dalšímu šíření roztočů a virů.
Slabé včelstvo už nedokázalo bránit česno, přesto mělo v plástech dostatek zásob. Během několika slunečných dnů tak mohlo přilákat létavky z okolních úlů. Ty by si spolu s cukernými zásobami mohly odnést také zbývající roztoče a vysokou virovou zátěž.
Včasný zásah může vývoj změnit
Na stejném stanovišti se u dalších včelstev podařilo problémy zachytit dříve. V těchto případech pomohlo včasné přeléčení kyselinou mravenčí, případně úplné odebrání plodu označované jako Brutentnahme, a výměna matky. V době popisu případu tato včelstva úspěšně zimovala na šesti uličkách.
Rozdíl mezi jednotlivými výsledky tak spočíval především ve stadiu, v němž byly potíže odhaleny. Zatímco u včas zachycených problémů zásah zafungoval, u téměř vylidněného včelstva s rozsáhlým poškozením plodu už nebylo na co navázat.
Inspirováno videem Tomáše Märze.





































































































































































































