Předjaří a brzké jaro jsou pro včelstva jedním z nejnáročnějších období v roce. Příroda se sice probouzí, matky začínají výrazněji klást a na některých stanovištích už včely nosí první pyl (často z jívy), zároveň ale stále hrozí několikadenní ochlazení, vítr, déšť nebo sníh. Právě tyto „jarní návraty zimy“ umí zlomit rozvoj i silným rodinám, pokud v úlu chybí dostupné zásoby, teplo a správně nastavený prostor.
Jaro rozhoduje o tom, jakou sílu budou mít včelstva do hlavní snůšky. Právě v období, kdy se příroda rychle mění, je potřeba v úlech udělat několik přesných, ale citlivých kroků: správně nastavit prostor pro plod, udržet teplo v hnízdě a překlenout snůškové přestávky podněcováním.
Konec zimy a první jarní týdny patří ve včelařském roce k nejcitlivějším obdobím. Včelstva přecházejí z režimu zimního šetření do režimu růstu, začínají plodovat, rychle stoupá spotřeba zásob a zároveň se otevírá prostor pro chyby, které se později těžko napravují. Smyslem prvních jarních zásahů je proto minimalizovat rizika (hlad, oslabení, nemoc, špatná hygiena díla) a vytvořit podmínky pro plynulý rozvoj bez zbytečných zásahů a ochlazování.
Předjaří patří ve včelařském roce k nejcitlivějším obdobím. Včelstva přecházejí ze zimního klidu do fáze, kdy se obnovuje plodování, roste spotřeba zásob a zároveň se stále mohou vracet mrazy. Správně načasované a šetrně provedené zásahy v této době výrazně ovlivňují sílu včelstva, jeho zdravotní stav i start do hlavní snůšky.
Jaro je pro včelaře období rychlých změn. Včelstva se po zimě rozjíždějí často nerovnoměrně, do toho přichází výkyvy počasí a na lesních stanovištích navíc typický „večerní sešup“ teploty, kdy se po západu slunce stáčí studený vzduch do údolí a práce v úlech se musí dělat svižně a s rozmyslem.
